Analýza básně Nekrasova "Matka"

Nicholas Alekseevich Nekrasov by měl být klasifikován jako velmi zranitelní lidé, kteří jsou citliví na náladu ostatních, kteří rozumí jejich pocitům a bolest. Jeho básně se týkají ruských realistických textů, jsou plné svědomí samotného autora, propíchnuté bolesti a hořké ironie. Nekrasov vždy psal o tom, co vidí a cítí, bez jakýchkoliv zdobení. Ve svých dílech je popsán život obyčejných lidí, jsou odhaleny všechny zločiny společnosti a analýza básně Nekrasova to jasně ukazuje.

Báseň "Matka" je jednou z autorských obviňovacích prací, ve kterých ukazuje jasný rozdíl mezi životem poddaných a bohatými vlastníky půdy. Nekrasov velmi obratně může kombinovat obraz lyrického hrdiny se svým "já", takže tento kolektivní obraz vnímá čtenář a jeho hlas dosáhne srdce.

Analýza nekrasovské básně "Matka" říká, že toto dílo napsal zcela zralý a dokonalý člověk, jaký tehdy byl básník. Motivem pro psaní básně byl výlet Nikolaje Aleksejeviče do jeho rodinného sídla. Vzbudil vzpomínky na dětství a na žilé dny v tomto domě, který autor vydal v verších.

V díle "vlasti" básník maloval sám sebe, historii své rodiny. Analýza básně Nekrasova vám umožňuje sledovat náladu autora, porozumět jeho pocitům. Nikolai Aleksejevičovo dětství prošlo neustálým strachem, jeho otec, důstojník v důchodu, posmíval se nejen poddaným, ale i jeho manželce a dětem. Matka básníka byla velmi krásná, pyšná a inteligentní žena, ale celý její život se musel podřídit tyranovi, Nekrasov o tom napsal. Analýza básně umožňuje vidět hořkost a lítost autora o životě matky a sestry, které nemají smysl.

Verš nám také říká, že jeho otec přivedl do hrobu nejen svou ženu, ale i nesčetné milenky, které byly otrokyněmi. Nekrasov říká, že během této doby se naučil nejen nenávidět, ale i tolerovat. On hněvivě mluví o poddanství, ale uvědomuje si, že nemůže nic změnit. Analýza básně Nekrasova ukazuje, jak se stydí za to, že je vlastníkem půdy, protože je velký hřích vlastnit lidi.

Na konci básně je vysledována ironie, básník je spokojen s obrazem kolapsujícího majetkového majetku, zkrouceného starého domu. Analýza básně Nekrasova vysvětluje, že spolu s patrimonálním hnízdem chce autor pohřbít i poddanost. Chápe, že to nemůže pokračovat, ale zároveň je schopno něco změnit.

Báseň je plná bolesti, hořkosti a úzkosti. Jako dítě byl básník stejně bezmocný jako poddaní, kteří záviděli život lordských psů. Dětství prošlo, ale pocit vlastní impotence zůstává. Bez ohledu na to, jak moc si autor chtěl z srdce natrvalo vymazat vzpomínky na chudou matku, laskavou sestru a otce, který uškrtil všechny své přítomnosti, nemohl to udělat. Podobně chce, aby všichni lidé byli rovni v právech, nebylo otroctví, ale bohužel neexistují žádné významné změny.